-> Klubko_: To nesmíš tak brát. Jsi narozenej 1984, takže úplnej mladíček taky nejsi, mě teď v červnu bude 30. V tej době, kdy jsme byli mladí, byli někteří doktoři a doktorky horší než ten nejposlednější ošetřovatel krav v JZD.
V naší třídě na ZŠ mělo 95% skoliozu (což je možný spíš dnes než předtím), x % mělo dyslexii, přičemž většina z nich má dnes velmi slušné zaměstnání, dovedou komunikovat i jinak než obrázkovým písmem, ukazováním prstů a skládáním kamínků.
Měli jsme třeba celoškolní kontrolu zubařem a obvoďákem (cca 3 - 4 třída). Po škole na chodbách a schodištích stály dlouhé fronty dětí, které se pančelky snažily ukočírovat. V přízemí byla jedna místnost vyhrazena veterinářce, pardon lékařce, která nešetřila těmi nejapokalyptičtějšími diagnózami, počínaje zmíněnou skoliozou, pokračujíc přes poloslepotu až po dušnost a špatně fungující orgány, u nichž jsme si v tom věku nebyli jisti, jestli je máme a k čemu vůbec jsou. Paní Mengeleová používala špinavé vatičky a střídala asi 5 dřívek, která plavala v nádobce se zažloutlou vodou. Podle ententýky dva špalíky, kartu pacienta nevidějíc, určovala kdo dostane protitetanovku a kdo očkování proti klíšťové encefalitidě. Znát její jméno dnes (je-li ještě živa), podal bych na ni trestní oznámení.

Zvrácený zubař na vedlejší "pitevně" nebyl o mnoho lepší. Bez legrace. Ono vlastně bez legrace i roentgenova přístroje. Trhal zuby po dvou po třech na počkání a házel je do našlapávacího odpadkového koše. Takovej ten koš, kterýmu šlápnete na nohu a on odevře hubu, určitě ho znáte.

Pamatuji si to moc dobře, mě ten úchyl vytrhnul dva zdravý mléčný zuby. Žádný vypláchněte si. Žák přišel, bylo mu vytrženo něco zubů a zase šel.
Ještě si matně vybavuji, že na ony pitvaly byla vznesena houfná stížnost ze strany rodičů.
Více si nevybavuji, byl jsem malý. Nicméně zážitek to byl nevšední, tudíž se na to jen tak nezapomíná.
Z toho vyplívá ponaučení, vyser se na kravský diagnozy z dětství.
