Už jsem tady vyprávěl historku, jak se z auta předemnou utrhly vchodové dvěře od baráku přikurtované na střeše a letěly proti mě v plnym kalupu?

Asi ne, co?
Už je to tak pět let zpátky, ještě s rapidem. Jen jsem v koloně do kopce a dojel mě nějakej chvátalík se Seatem Cordoba s vchodováma dveřma (krásné skleněno-dřevěné) přikurtovanýma naležato na střeše, a dost se na mě tlačil. Za horizontem kopce se už dá předjíždět, tak jsem ho nechal předjet a hned jsem se pustil za nim. Pak rychlosti někde kolem 120 km/h (ano vím, jsem pirát silnic a barbar

), když jsem jel třeba 20 metrů za nim, najednou vidim jak se dveře odtrhly a letí na mě, krásně rotujíc jako bumerang. Hned jsem šel tvrdě na brzdy a namáčknul se co nejvíc ke středové čáře, na jejíž druhé straně funěly do kopce kamiony. Naštěstí mě taky uhnuli ke kraji, takže místa tam bylo překvapivě dost. Já jsem zbrzdil, dveře odporem vzduchu taky, takže se mi neroztřískaly o přední okno ale o silnici/krajnici kus přede mnou. Já jsem pak jen přejel okraj trosek, trochu to zabouchalo o přední čelo a pravý práh asi. Blb se Seatem konečně zbrzdil, asi už nepotřeboval najednou chvátat... Pod kopcem, kde se silnice dost rozšiřuje, zastavil a běžel zpátky do kopce zkopat trosky dveří do pangejtu. Já zastavil o kousek pod nim, chvilku se ve mě střídal vztek s leknutím, vylez jsem, okouknul škody na autě (nulové), ještě chvíli vydejchával to leknutí a jel radši domů, abych na něj nemusel být ošklivej.
Dodnes z toho mam trauma a když vidím auto s nákladem na střeše, mám nutkání ho okamžitě předjet
